Jsou to oblíbená témata maďarských provládních médií. To by mohlo být úsměvné, kdyby taková média netvořila 80 % z celého maďarského mediálního trhu. A jak jsme se dozvěděli na lednovém webináři za účasti Maďarských expertů a akademiků (můžete shlédnout zde), možná bude hůř!

Představte si, že žijete ve státě, kde se z veřejnoprávních médií staly propagandistické kanály, kterým vládní garnitura nepokrytě dává instrukce, o čem a jak psát. Představte si, že prosákne kauza fotografů maďarské obdoby naší ČTK, kteří po vyhazovu přiznali, že měli od svých nadřízených během migrační krize v roce 2015 zakázáno fotit ženy a děti a museli se specializovat výhradně na fotografie mladých, silně vypadajících mužů a usnadnit tím ovlivňování veřejného mínění. Představte si, jaké by bylo, kdyby Andrej Babiš a jeho kumpáni neovládali jenom MAFRU, ale také ČT24, Český rozhlas, Primu, Barrandov, většinu novin včetně těch regionálních a většinu rádií. Tohle je současné Maďarsko, které během pár let strmě kleslo na žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic až na 89. místo.

A tam to nekončí. Maďarskou mediální klasikou jsou taky centrálně organizované útoky na opozici, univerzity a nevládní organizace. V Maďarsku sice nejspíš nehrozí, že by novinářům a aktivistům někdo ublížil na zdraví, žijí ale v neustálé atmosféře strachu. Tamás Lattmann, jeden z hostů našeho webináře, před rokem přišel za svou kritiku Orbána po dvaceti letech o práci na univerzitě. Měl to privilegium, že si mohl dovolit obrátit se se svou stížností na soud (po roce není v jeho kauze žádný posun). Kdyby ale měl rodinu, kterou by musel živit, asi by musel sklapnout boty a držet krok.

Kdopak by se nouzového stavu bál

Téměř ve všech evropských státech byla kvůli pandemii koronaviru zavedena nějaká forma nouzového stavu. Vláda vyhláškami je vždycky riskantní a je zásadní, aby v tu chvíli fungovala justice, která zruší případná překročení pravomocí (jak se ostatně v Česku několikrát stalo). Problém je v tom, že v maďarská justice nejeví vůli výkon veřejné moci jakkoliv omezovat a během první vlny opatření dokonce platila na neomezené časové období. Orbán to tedy vzal skokem a nedávno například ve zrychleném režimu omezil práva LGBT+ lidí na rodičovství. Co to má společného s pandemií? Nic. Fidesz také omezil shromažďovací právo, čímž významně demobilizoval opozici. Zatímco v Polsku vyrazili v podobné situaci proti omezení přístupu k potratům demonstrovat desetitisíce lidí, Maďaři tuto možnost nemají. Fidesz také prodloužil úřadům lhůtu na zodpovězení žádosti o informace ze třiceti na devadesát dní. To je veliký problém v době, kdy se novináři po celém světě právě skrze tyto žádosti dostávají k datům a informacím o pandemii koronaviru, které vlády veřejnosti tají.

Svoboda justice v rukou autoritáře

Na webináři jsme zběžně mluvili také o problémech s nezávislostí justici, které jsme otevřeli už v úvodním prosincovém webináři (ke shlédnutí zde). Klíč k Orbánovu úspěchu je ústavní většina v parlamentu, která mu od roku 2010 dává takřka neomezenou moc. Po jejím získání už Orbán jen jako na běžícím pásu rafinovaně rušil jednu ústavní pojistku za druhou. Například přepsal volební zákony tak, aby volební systém vyhovoval dvěma velkým politickým blokům – dominujícímu Fideszi na jedné a roztříštěné opozici na druhé straně. Opozici přitom roztříštěnost nelze mít za zlé, čítá totiž jak liberální, tak krajně pravicové a nacionalistické strany. Volební výsledky Fidesz se sice stále zhoršují, přesto si udržel ve volbách v letech 2014 a 2018 ústavní většinu. Uvidíme, jak dopadnou příští volby, které se chystají za rok. Zásadní překážkou pro obnovu maďarské demokracie je bohužel totální ovládnutí institucí, které už jsem podrobněji vysvětloval zde.

Kdo za to může?

Jak se to stalo? Orbán využil toho, že se většina lidí cítila, že se všechno děje tak nějak bez nich. V Maďarsku neproběhla kuponová privatizace a většina státního majetku přešla do rukou prominentů komunistického režimu. Frustrace z korupce a nepotismu rostla a Orbán ji jako šikovný politik uměl využít.

Smutnou kapitolou v maďarském příběhu je také selhání Evropské unie, konkrétně Evropské komise. Její předseda tehdy dobře věděl, co se děje, ale potřeboval Maďarsko, které drželo strategickou pozici v předsednictví Rady Evropské unie, k prosazování vlastních politických cílů. Na situaci tedy upozornil až s půlročním zpožděním.

Evropa letos konečně řekla dost a podmínila přístup ke svým finančním prostředkům dobrým stavem právního státu (co přesně to znamená se dočtete zde). Musíme ale myslet na to, že každé restriktivní opatření, má také dopad na obyčejné Maďary. Když se jim kvůli nedodržování právního státu a korupci odsekne přístup k evropským dotacím, nebudou se sice o dotace moct hlásit orbánovi oligarchové a komplicové, zároveň o ně ale přijdou i malí maďarští zemědělci. Není to fér a Orbán jde proti zájmům vlastních občanů. Naštěstí v Maďarsku stále existují i menší, nezávislá média jako například atlatszo.hu nebo Direkt36.

Po úvodním webináři jste nám psali, že by vás zajímal pohled expertů z Maďarska a jsem rád, že se nám to podařilo splnit. Rád bych vás proto v závěru článku pozval na poslední část našeho maďarského projektu – webináře o korupci a zneužívání evropských peněz. Informace o tom, kdy se bude konat, se objeví v průběhu tohoto týdne na našem Facebooku.