Svobodě projevu v Rusku definitivně odzvonilo. Je to pro nás varování

Rusko mělo vždy velice kontroverzní vztah k hodnotám, jako jsou svoboda projevu, tisku nebo individuální názory. Drastická cenzura doprovází zemi už od časů imperiálního Ruska, na které ladně navázal Sovětský svaz. To vše se mělo změnit nástupem prezidenta Jelcina a vytvořením demokratické společnosti. Zdá se ale, že změny zůstaly jenom na papíře.

K příležitosti vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu Putinův režim konečně odhodil veškerou přetvářku a jasně světu ukázal svoji pravou tvář. Pojďme si to říct jasně – Rusko je policejní stát, který dekády manipuluje své občany k poslušnosti skrze státní propagandu a faktické vymýcení názorové plurality.  

Odklon Ruska od jakýchkoliv hodnot zdaleka připomínající právní stát jsme mohli sledovat dnes a denně. Cenzura opozice, zmanipulované volby a soudy nebo vznik kleptokratické vlády postavené na podpoře bohatých oligarchů. Nikdy to ale nebylo tak drastické jako v těchto týdnech.

Rusko dnes slouží jako odpudivý příklad toho, jak to vypadá, když selže právní stát. Pro Evropu je to zároveň budíček. Svoboda slova, nezávislost soudů a pluralita médií jsou klíčem ke svobodné a demokratické společnosti. Kdy jindy než teď by proto měla Evropa lépe dohlédnout na to, aby se tyto hodnoty dodržovaly i na jejím území.

Putin vs. občané

Události posledních týdnů v některých z nás můžou způsobovat vztek vůči ruským občanům. Byla by ale chyba slepě generalizovat a házet všechny do jednoho pytle. Zdaleka ne všichni Rusové podporují Putinovu invazi na Ukrajinu. Je pravda, že s válkou souhlasí lehce nadpoloviční většina 58 % Rusů. Podle nezávislých zdrojů ji ale naopak otevřeně nepodporuje skoro čtvrtina.

Ještě v den vypuknutí války se proto do ulic více jak 50 ruských měst vydaly svůj nesouhlas s válkou vyjádřit tisíce lidí. Události z prvního dne demonstrací bohužel daly jasně najevo, jak se ruská vláda bude k mírumilovným demonstrantům chovat – necelých 24 hodin od počátku války už bylo v Rusku zatčeno okolo 1 700 osob.

Brutalita a agrese ruských bezpečnostních složek se navíc každým dnem stupňuje. Lidé protestující proti válce a násilí jsou přímo na demonstracích násilně biti a mláceni obušky nebo rovnou masově zatýkáni. Zatímco někteří končí s otřesy mozku v nemocnici, jiní, co byli odvezeni na policejní stanice, nadále přicházejí se svědectvími, že byli ponižováni a mučeni. Podle lidskoprávních organizací ruská policie k datu 14. března zadržela už přes 14 200 demonstrantů. Odpověď ruského režimu na mír je násilí.

Putin vs. svoboda projevu

Přes to všechno se tisíce Rusů nebály chodit ven do ulic a vyjadřovat svůj názor na Putinův konflikt. To se ale značně změnilo v pátek 4. března, kdy ruská vláda zatloukla poslední hřebík do rakve jakékoliv svobodě projevu. Státní Duma totiž jednomyslně odhlasovala drakonický zákon proti dezinformacím.

Prakticky jde o to, že komukoliv, kdo bude mluvit o ruské armádě a invazi na Ukrajinu jinak, než jak schvaluje Kreml, hrozí až neskutečných 15 let vězení. Rusové už nesmí válku nazívat tím čím je – válkou. Mají naopak používat Orwelliánský newspeak a nazívat brutální konflikt s tisíci mrtvými a třemi miliony uprchlíků „speciální vojenskou operací“. 

Ruská policie si ale evidentně s novým zákonem příliš neláme hlavu a nadále chaoticky zadržuje kohokoliv, kdo by mohl mít o válce na Ukrajině jakýkoliv názor. Na policejní stanici tak kromě kolemjdoucích končí i lidé držící prázdný list papíru nebo dokonce i žena vyjadřující podporu invaze na kameru. Mít jakýkoliv názor v Putinově Rusku je zřejmě prostě zločin.

Putin vs. média

Svoboda tisku v je v Rusku dlouhodobě v příšerném stavu. Jen za posledních 30 let zde bylo zavražděno okolo 60 novinářů. V indexu Reportérů bez hranic se Rusko nachází na 150 pozici ze 180, hned vedle Venezuely nebo Bangladéše. Přes veškerou cenzuru ale stále v zemi mohla fungovat zpravidla objektivní zahraniční média jako britská BBC NEWS nebo německé Deutsche Welle. Těm teď ale definitivně odzvonilo.

Ihned po vypuknutí války na Ukrajině daly ruské úřady jasně najevo, že nezávislá média nejsou v Rusku vítána. Místní i zahraniční respondenti, kteří pokrývali protiválečné protesty po celé zemi, byli často zadržováni a šikanováni policií. 

Konec pro nezávislá média v Rusku ale přišel s již zmíněným drakonickým zákonem proti dezinformacím, který novinářům prakticky znemožnil podávat objektivní informace. Zahraniční novináři včetně nezávislé stanice Echo Moskvy a poslední svobodné televizní stanice Dozhd se proto museli z Ruska kompletně stáhnout.

Ruským občanům tak už nezbývá než sledovat zprávy ze státem vlastněných prokremelských médií jako RIA Novosti nebo televizních stanic jako První kanál. Tam zpravidla platí, že se prokremelští propagandisté předhání v tom, kdo vymyslí větší nacionalistický balast lží. Je to i ten samý televizní kanál, kde se před kameru několik dní zpátky vrhla editorka Marina Ovsyannikova s cedulí „Nevěřte propagandě, tady vám lžou“.

Putin vs. internet

Jeden z nejvíce šokujících zákroků ruské vlády proti svobodě projevu ale proběhl především na internetu. Ruský cenzurní úřad Roskomnadzor kompletně zakázal veškeré západní sociální sítě, jako jsou Facebook, Instagram nebo Twitter. Rusové tak okamžitě přišli o řadu důležitých diskuzních platforem, ze kterých mohli čerpat necenzurované informace ze Západu. 

Na seznamu zablokovaných se nachází také obrovské množství západních a objektivních zpravodajství, včetně těch ruských. Jediný způsob, jak můžou Rusové dosáhnout zahraničních a zablokovaných webů, je skrze šifrovací software VPN, který mění IP adresu uživatele a skrývá, odkud na světě jejich IP adresa pochází. 

Lekce pro Evropu?

Svoboda projevu je naprosto základním pilířem jakékoliv funkční a svobodné demokracie kdekoliv po celém světě. Je dokonce zakotvena v Listině základních práv Evropské unie. Stejně tak je důležitá i svoboda tisku, pluralita médií a nezávislost novinářů. 

V Evropské unii jsou bohužel ale některé členské země, kde je právní stát a svoboda tisku dlouhodobě na ústupu nebo které se v lecčems v Rusku inspirují. Mám na mysli především trio Maďarsko, Polsko a Slovinsko, kde místní vlády likvidují nezávislý tisk, přebírají moc nad soudy a omezují lidská práva žen a menšin. O tom, jak místní vlády ohrožují svobodu svých občanů jsem psal už mnohokrát na svém blogu.

Svoboda projevu, stejně jako svoboda tisku a právní stát jsou posvátné. Evropa se musí po zhlédnutí odstrašujícího příkladu v Rusku konečně probudit a začít se více snažit o to, aby tyto hodnoty dokázala na svém území bránit.