Vývoj cen plynu: proč rostou, kdo zareagoval nejlépe a proč jsme vůbec závislí na Rusku

Kde se ale vzaly naše smlouvy s Ruskem? Víte, že jejich historie sahá až do 70. let 20. století. A co způsobilo rapidní nárůst cen za poslední rok? Ceny totiž šplhaly nahoru už před Ruskou invazí na Ukrajinu. Přečtěte si „plynovou“ analýzu.

Historie diplomatických a obchodních vztahů mezi Západem (tehdy Západním Německem) a Sovětských svazem sahá do 50 let 20. století, kdy začal vzkvétat poválečný obchod mezi těmito zeměmi. Rychle se rozvíjející Německo potřebovalo čím dál více zemního plynu a ropy. A Rusko mělo těchto surovin více než dostatek. V roce 1970 se proto obě vlády dohodly na prodloužení plynovodu Bratrství, kterým proudil plyn z Ruska do tehdejšího Československa ado německého Bavorska. V roce 1973 tak začaly do Západního Německa proudit první kubíky ruského plynu a tato komodita nabývala na stále větším významu.

Americký prezident Ronald Reagan se v 80. letech snažil západní státy přesvědčit, aby od odebírání ruského plynu odstoupily. Německo však po dvou ropných šocích v letech 1973 a 1979 vidělo v tehdejším Rusku mnohem spolehlivějšího obchodního partnera než v arabských státech. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 západní státy (kromě Německa už ruský plyn odebírala i Francie, Itálie a další) začaly uvažovat o výstavbě dalších plynovodů, jelikož tehdejší kapacita již nebyla schopna pokrýt kýžené dodávky. V roce 1997 tak do Německa přitekl první plyn novým plynovodem Jamal vedoucím z ruské sibiře přes Bělorusko, Ukrajinu a Slovensko dále na západ.

Ve stejném roce uzavřela česká vláda dvacetiletou smlouvu o dodávkách plynu s Norskem, která však byla v roce 2017 z nejasných důvodů neprodloužena. Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky nepřikládala energetické bezpečnosti velkou důležitost a Česko navíc v čele s prezidentem Zemanem posilovalo vztahy s Ruskem.

O energetickou bezpečnost ale v posledních 20 letech nejevilo valný zájem ani Německo. V roce 2005 se dohodlo s ruským Gazpromem o výstavbě dalšího, tentokrát přímého plynovodu Nord Stream I, vedoucího z ruského západního pobřeží na sever Německa. Hned po otevření tohoto potrubí v roce 2011 navíc začala výstavba plynovodu Nord Stream II, vedoucího paralelně vedle svého staršího bratra. Německo od výstavby neodradila ani ruská anexe Krymu a válka na Dombasu v roce 2014. Plynovod odmítlo „zkolaudovat“ až po začátku ruské války na Ukrajině, kdy se politika Německa najednou radikálně změnila. Nyní chce od odebírání ruského plynu zcela upustit, ideálně do dvou let. Česko i Německo tak ale nyní stále zůstává závislé na ruském plynu.

Jak se určují ceny za plyn? 

Zatímco v 60. letech 20. století byly ceny za plyn napříč světovými regiony poměrně nezávislé, v současné době je trh s plynem celosvětově propojený a cenový šok na jedné straně světa se tak nutně promítne i do cen na druhé straně planety. Na cenu plynu je navíc navázána cena souvisejících komodit, jako je elektřina, hnojiva nebo chemikálie. 

Historicky byl zemní plyn prodáván prostřednictvím dlouhodobých kontraktů za ceny indexované k cenám referenčních komodit, jako je ropa nebo uhlí. Tento systém se v 60. rozšířil po Evropě a částečně do Asie. Naopak v USA převládlo nakupování plynu na obchodních uzlech (trading hubs), kde cena zemního plynu vznikala tržně na základě aktuální nabídky a poptávky. Tato forma liberalizovaného trhu se koncem 90. let začala šířit i do Evropy. První virtuální obchodní uzel – National Balancing Point (NBP) – vznikl ve Spojeném království. Později byl britský systém plynovodů propojen s Belgií, a tržní obchodování se zemním plynem se tak začalo prosazovat i v severozápadní Evropě.

Tento „smíšený“ princip zpočátku nebyl v Evropě žádný problém. Velkoobchodníci s plynem v případě vyšších cen na spotovém trhu prodávali své přebytky. V případě nižších cen na spotovém trhu obchodníci odebírali nezbytné minimum skrze nasmlouvané dlouhodobé kontrakty a zbytek dokupovaly na spotovém trhu. Cena na obou trzích se tedy významně nelišila. 

Situace se zásadně změnila během ekonomické krize v roce 2008. Ze strany průmyslových podniků značně poklesla poptávka po zemním plynu, vzrostla nabídka zkapalněného plynu (LNG) a na evropském trhu se díky liberální legislativě začalo objevovat stále více menších obchodníků, kteří představovali konkurenci zavedeným velkoobchodním společnostem. Cena plynu rychle klesala a producenti zemního plynu (zejména z Ruska a Alžírska) byly nuceni snížit cenu i u dlouhodobých kontraktů nebo je zcela rozvázat. Na spotových trzích byl tak plyn, kterého bylo v té době přebytek, až do roku 2020 obchodován za nižší ceny, než byly ceny v rychle ustupujících dlouhodobých kontraktech. 

Proč ceny plynu v roce 2021 tak rychle vzrostly?

Na prudkém nárůstu cen plynu ještě před tím, než začala ruská válka na Ukrajině, se podílelo množství faktorů, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Cena plynu vzrostla celosvětově, přičemž asijský trh zažil ještě větší fluktuace než ten evropský.

Světová ekonomika se v roce 2021 začala zotavovat z koronavirové pandemie a obnovovat průmyslový provoz, to zvýšilo celosvětovou spotřebu zemního plynu o 4,6 %, což je dvakrát více než byl pokles v roce 2020. Průmysl byl navíc obnovován velmi nesystematicky podle toho, kde zrovna sílily nebo slábly coronavirové vlny. 

Zároveň se objevila celá řada negativních jevů. Silná zima v roce 2021 zvýšila spotřebu plynu na vytápění i v asijských zemích, což vyprázdnilo tamní plynové zásobníky. Na jaře 2021 se je proto prodejci snažili co nejvíce zaplnit, což hnalo cenu nahoru. Zároveň došlo k velkým výpadkům v těžbě zkapalněného zemního plynu LNG. Pravidelná údržba těžebních zařízení byla v roce 2020 kvůli nedostatku pracovníků odsouvána a prováděna až v roce 2021, tedy už v době zvýšené poptávky po zkapalněném plynu. Ve výsledku tak podle IEA došlo až k 8% poklesu v dodávkách LNG. 

V Evropě bylo navíc extrémně málo větrné léto, což vyřadilo z provozu část větrných elektráren v Německu a naopak více zapřáhlo tamní elektrárny plynové. Evropské zásobníky se proto kvůli rostoucí ceně zemního plynu na spotovém trhu během letních měsíců plnily jen velmi pomalu. Ke konci roku 2021 navíc došlo k vyostření vztahů mezi Ukrajinou, která se snažila o utužení vztahů s Evropou a doufala v brzký vstup do NATO, a Ruskem, které v té době mělo desítky tisíc vojáků rozmístěných podél ukrajinské hranice. To vše vyhnalo na konci roku 2021 ceny plynu na spotovém trhu na historické maximum – přes 120 euro/MWh, což je asi šestkrát více než na počátku roku. 

Proč ceny plynu na počátku roku 2022 klesly?

Přestože ceny zemního plynu na počátku roku klesly na úroveň cen v říjnu minulého roku, jednalo se spíše o „ticho před bouří“ než o dlouhodobý trend. 

Díky mírné zimě v Asii na přelomu roku 2021 a 2022 se část dodávek LNG přesměrovala do Evropy. Čína zároveň prodávala mírné přebytky ze svých plynových zásobníků, které se jí podařilo naplnit ještě z dlouhodobých kontraktů. Navíc v Brazílii bylo velmi deštivé léto a podzim, což zvýšilo produkci tamních vodních elektráren, a část dodávek LNG tak též zamířila do Evropy. Teploty nad dlouhodobým standardem byly na přelomu roku i v Evropě, což spolu s větrným počasím, které vrátilo do provozu větrné elektrárny u Severního moře, udrželo ceny za zemní plyn několik týdnů na nižší úrovni. 

Proč začaly ceny plynu opět růst? 

Po ruském vojenském vpádu na Ukrajinu přesně 24. 2. 2022 začaly ceny zemního plynu opět narůstat. Nejdříve pouze z obavy o energetickou bezpečnost a nejistotu dodávek plynu z Ruska, na kterém se Evropa během posledních 50 let stala v podstatě závislá, posléze kvůli skutečnému snižování dodávek.

Na konci dubna Rusko oznámilo úplné zastavení dodávek plynu do Bulharska a Polska, což vyhnalo cenu zemmnhío plynu o 17 % – dostali jsme se k ceně 100 euro/MWh. Již od začátku války však docházelo ke krácení dodávek plynu skrze plynovod Nord Stream I ústícího na severu Německa. Ke konci dubna jím proudilo asi o 30 % plynu méně, zatímco naopak z Ruska do Číny začalo proudit až o 60 % plynu více. V polovině června pak došlo k dalšímu snížení na 60 % kapacity tohoto plynovodu a na začátku července Rusko zastavilo dodávky plynu, pod záminkou plánované opravy potrubní turbíny, úplně. Německo i celá Evropa napjatě očekávaly, zda 21. 7. skutečně dojde k obnovení dodávek zemního plynu, kvůli čemuž ceny plynu vzrostly nad neuvěřitelných 150 eur/MWh.

K obnovení dodávek plynu nakonec sice, dle slibů, došlo, nicméně pouze na 30 % celkové kapacity. Ceny plynu za megawatthodinu tedy zaznamenaly jen nepatrný pokles. Rusko navíc dodávky plynu ještě více snížilo na přelomu července a srpna a kompletně od dodávek odřízlo další stát: Lotyšsko. 

Kde a jak Česko plyn nakupuje? 

Česko naštěstí nemá uzavřená smlouvy o nákupu plynu přímo s Ruskem jako některé východnější státy – například Slovensko nebo Maďarsko. My nakupujeme plyn od firem obchodujících na německé burze. Tyto firmy nakupují plyn „anonymizovaně“, tedy při nákupu nevidí, odkud plyn pochází nebo kdo ho prodává, ale pouze cenu, za kterou je možné jej pořídit. Vzhledem k tomu, že v posledních letech byl nejlevnější plyn právě z Ruska, firmy nakupovaly plyn v podstatě pouze odtamtud. Česko je tedy závislé na plynu nepřímo, stejně jako většina západoevropských států.

Kolik plynu Česko vlastně využívá a na co? 

V roce 2021 se v Česku spotřebovalo 9 434 milionů metrů krychlových zemního plynu. Na začátku tisíciletí jeho spotřeba mírně klesala, ale v roce 2015 nastal obrat a loni jsme od roku 2001 dosáhli nejvyšší spotřeby. Spotřeba zemního plynu se nejdříve snižovala díky mírným zimám, při kterých nebylo třeba tolik vytápět, a pozitivně přispělo i postupné zateplování domů. Zhruba čtvrtina celkové spotřeby plynu v Česku totiž připadá právě na domácnosti. V roce 2016 však společnost ČEZ uvedla do provozu svoji novou paroplynovou elektrárnu na Lounsku, což spotřebu této komodity zvýšilo, a rozsah jejího využití stále stoupá. 

Další nárůst můžeme vidět v roce 2020 až 2021, kdy Sokolovská uhelná přešla ve své elektrárně ve Vřesové, především z ekonomických důvodů, z uhlí na plyn. Spotřebu plynu v posledních letech navyšuje také rostoucí využití stlačeného zemního plynu (CNG) v dopravě, nicméně tento sektor se na celkové spotřebě podílí pouze jedním procentem. 

Co by se stalo, kdybychom už měli…

Růst cen za plyn a energie by rozhodně nebyl tak drastický, kdybychom využívali více vlastní zdroje a především obnovitelné energie, od kterých nás nikdo neodřízne a které můžeme zapojovat podle potřeby. To ostatně prosazujeme už dlouho. Podle některých studií by takovýto přechod byl možný do deseti let, pokud bychom ovšem byli ochotni investovat nemalé prostředky do nových obnovitelných zdrojů energie a také do jejich ukládání a flexibilního zapojování. 

Piráti navrhují hned několik řešení, jak odklon od fosilních paliv v energetice realizovat. V posledních letech díky rozvoji technologií klesly náklady na výrobu energie ze solárních a větrných elektráren. Případnou přebytečnou energii z těchto zelených zdrojů je navíc ideální využít na výrobu takzvaného zeleného vodíku, který může nahradit zdroj elektřiny především v odvětvích, která jsou uhlíkově náročná a nelze v nich jednoduše přejít na obnovitelné zdroje. Další dobrou alternativou by mohly být malé jaderné modulární reaktory, které k výrobě energie také využívají štěpení jádra. Nicméně jejich stavba je mnohem rychlejší a mnohem bezpečnější. 

Nyní je však především potřeba efektivně pomoci českým domácnostem, aby energetickou krizi zvládli. Možná bychom se mohli poučit od některých evropských států – třeba i v tom, jak uspořit energii ve státních budovách nebo na ulicích. Musíme začít brát energetickou bezpečnost vážně.

V čem bychom se mohli učit od ostatních evropských zemí? 

Již v září 2021 Evropská unie vydala soubor doporučujících opatření, jak se s nárůstem cen energií na úrovni států vyrovnat. Navrhovala například snížení spotřební daně nebo apelovala na co nejrychlejší přechod na obnovitelné zdroje v rámci produkce energie. O měsíc později začala Evropská unie zvažovat možnosti společného zadávání zakázek na dodávky zemního plynu do Unie. 

Německá vláda v návaznosti na to uvedla, že od 1. ledna 2022 sníží příplatek za energie, který používá na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie, o 43 %. Financování bude nahrazeno pomocí zisků z uhlíkové daně. Snížení poplatku představuje úsporu přibližně 130 Eur na domácnost ročně za energie. I Španělsko zareagovalo velmi rychle a nastolilo hned několik opatření, například zrušilo 7% daň na výrobu energie a snížilo daň z prodeje energie pro domácnosti z 21 % na 10 %.

Na přelomu roku 2021 a 2022 prudce rostoucí ceny plynu přilákaly distributory terminálů LNG a evropské státy se dohodly na možnosti sdílení plynu v případě mimořádné situace v EU. Po ruském vpádu na Ukrajinu došlo k dalšímu skokovému nárůstu cen plynu a elektřiny, na což německá vláda zareagovala opětovnou finanční podporou pro domácnosti i urychleným přechodem k obnovitelným zdrojům. 

Sousední spolková země vydala tato opatření již v březnu a dubnu s okamžitou platností. Zavedla jednorázovou slevu na daně z energií ve výši 300 eur, vyplácenou prostřednictvím mzdy, doplatek sociálních dávek ve výši 100 eur na dítě, tříměsíční slevu na veřejnou dopravu (9 eur na měsíční jízdenku) a tříměsíční slevu na daně z pohonných hmot (30 centů na benzín, 14 centů na naftu (na litr)). Belgie alespoň do konce června snížila DPH u elektřiny z 21 % na 6 %. 

V Německu však v červenci zašli ještě dál a začínají šetřit plyn na blížící se zimu. Ve veřejném venkovním prostoru tlumí noční osvětlení, snižují teplotu vytápění v budovách, či dokonce dodávají teplou vodu pouze ve vybraných denních hodinách. 

Přestože co se týče národní energetické bezpečnosti, nemůže jít Německo zrovna příkladem, z reakcí na zdražující se energie se od něj máme co učit. Česká vláda sice pro podzimní a zimní měsíce představila Úsporný tarif pro domácnosti, nicméně v současně době je podpora stále nulová. Nulová je bohužel i jakákoliv další podpora pro přechod na obnovitelné zdroje energie. Ani bez jednoho se však v budoucnu neobejdeme. V krátkodobém horizontu je třeba podpořit domácnosti, v dlouhodobém zase nezávislost na fosilních palivech, jinak nám násobně vysoké účtenky za energie budou chodit už napořád.