Jak nám umělá inteligence pomůže v boji s podvody a korupcí?

Kdyby je měl procházet a zpětně kontrolovat jeden úředník, trvalo by to neskutečně dlouho. Proto se většina podvodů se státními zakázkami nebo vyplacením dotací odhalí během náhodné kontroly (která probíhá pouze u zlomku dokumentů) nebo se provalí na základě tipu. Jen Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF takových tipů obdrží ročně přes 200. Nyní máme 5% pravděpodobnost, že úředník odhalí pochybnou dotaci či zakázku.

Pomoci by nám mohla umělá inteligence. Algoritmy totiž umí pochybné dotační žádosti nebo veřejné zakázky mezi obrovským množstvím dat v rejstřících nebo důkazních materiálech rychle vytipovat. Vybrané dokumenty pak projde úředník a ověří, kde je skutečně problém. V dosavadních výzkumech trefila umělá inteligence podvodnou dotační žádost nebo zakázku z 90 %. Navíc umí odhalit propojení firem s politiky, v čemž má 80 % úspěšnost. To se hodí třeba ve státech střední a východní Evropy (včetně Česka), kde podle nové studie mají osoby napojené na místní politiky a oligarchy větší příjmy z veřejných rozpočtů.

Využití umělé inteligence k detekci podvodů má skvělé výsledky, tak proč už ji dávno nepoužíváme? Problémem jsou nedostupná a nekvalitní data, zejména o příjemcích evropských peněz. Jak už jsem psal v úvodu, data jsou rozsypaná a nekompletní. Některé členské státy své dotační rejstříky schovávají či obratně promazávají. Umělá inteligence taky potřebuje k analýze data ve strojově čitelném formátu – z naskenovaného PDF toho moc nezjistí. Problémy působí například i časté překlepy v názvech firem. Se všemi těmito zádrhely by mohla pomoct jednotná evropská databáze projektů realizovaných z evropských peněz. Díky digitalizaci nemáme jen lepší data, ale i větší jistotu, že nikdo na nic nesahal – papír z šanonu zmizí snadno, v datovém souboru manipulaci odhalíte snadněji. Sama Evropská komise má nástroj, který pomáhá podvody a korupci identifikovat, a dokonce jim předcházet. Většina členských států ho ale odmítá používat nebo s ním své rejstříky alespoň synchronizovat. Sama Evropská komise, která za evropskou kasu zodpovídá, tak často neví, kde peníze končí.

Evropské úřady v minulosti umělou inteligenci použily například v kauze Panama Papers. OLAF tehdy v dokumentech vyhledával jména unijních funkcionářů a našel 7 shod, ke konkrétnímu doporučení došlo v jednom případě. Potíže při vyhledávání způsobilo to, že byla část dokumentů napsaná cyrilicí.

Použití umělé inteligence k odhalování korupce nenahradí policii, ale může být cenným nástrojem, díky kterému stejné množství úředníků odhalí víc problémů – čímž se ušetří jak čas, tak peníze. Instituce, které budou umělou inteligenci používat, musí samozřejmě provádět pravidelné auditní kontroly nezaujatosti algoritmů. Kvůli ochraně osobních dat je také žádoucí, aby umělá inteligence analyzovala pseudoanonymizovaná data a až po odhalení průšvihu požádala příslušné autority o určení identity.